Co vidět v Bosně a Hercegovině: naše zkušenost a tipy

Vydali jsme se na další letní výlet obytnákem a tentokrát jsme plánovali projet hlavně Chorvatsko. Měli jsme měsíc a chtěli ho strávit hlavně v teple a bez deště. Slovinsko jsme projeli celkem rychle – krátká zastávka u Bledu a cestou zpět v Lublani – protože počasí slibovalo nejteplejší dny právě v Chorvatsku a nám po propršeném létě sluníčko opravdu chybělo.

Chorvatsko jsme nakonec projeli odshora dolů – ale o tom zase až jindy.

Někde kolem Korčuly jsme přemýšleli, jestli dojet až do Dubrovníku, nebo změnit směr a zajet do Bosny. Ani jedno jsme ještě neviděli a po všech historických chorvatských městečkách jako Split, Zadar nebo Trogir jsme zatoužili po něčem úplně jiném. Padla tedy volba na Bosnu. Mě osobně nejvíc lákalo malé město Mostar, ale nakonec jsme dojeli až do Sarajeva.

A jaké to bylo? A co všechno v Bosně stojí za to vidět a na co si dát pozor?

starodávná bílá budova s hnědými trámy, součást hradu Seeberg

starodávný vůz naložený malovanou almarou a starodávnou postýlkou s peřinami

Hranice bez pasu

K bosenským hranicím jsme přijeli úplně v klidu – dokud se neozvalo:

„Pas, prosím.“
„Nemáme pasy.“
„Nemůžete opustit schengenský prostor bez pasu, musíte se vrátit.“

No super. Takhle dobrodružně to začalo.

Naštěstí jsme při otočce zastavili u další budky, kde se nás paní zeptala:

„Nemáte opravdu žádnou identifikaci?“
Máme občanky.
„Tak to bude stačit.“

Znovu tedy k první budce a tentokrát už jsme prošli.

Malý si vzadu spokojeně podřimoval v autosedačce, takže jsme ho ani nezmiňovali a nikdo se na něj neptal (i když jsem měla ofocený jeho pas – nejsem si jistá, jestli by to prošlo).

O pár metrů dál ale další kontrola:

„Pasy!“
Znovu vysvětlujeme, že máme jen občanky.

Ani tady si nikdo nevšiml, že vezeme dítě. V duchu jsem se modlila, ať se nám podaří stejně hladce projet i zpátky.

1. Vodopády Kravica

Cesta od hranic byla dobře značená a u vstupu jsou dvě parkoviště – jedno menší soukromé (zaparkovali jsme tam, protože nám dali přístup k Wi-Fi) a hned vedle oficiální. Ceny okolo pár eur.

My jsme přijeli úplně spontánně a bez jediné bosenské marky, ale doporučuji mít aspoň pár KM (konvertibilní maraka) s sebou. Naštěstí u vstupu šlo platit kartou a obchodníci brali i eura.

Vstupné: 20 KM (cca 10 EUR)

K vodopádům vede krátká cesta dolů a kdo nechce pěšky, může sjet vláčkem. Vodopády jsou nádherné – tyrkysová voda, malé bufety a konečně (oproti Chorvatsku) velmi přijatelné ceny.

Co nás ale zarazilo, byl nepořádek. Docela dost odpadků po cestě i v okolí, což je bohužel něco, co jsme v Bosně viděli často. Škoda – protože místo je to jinak opravdu krásné.

Můžete si pronajmout lehátko a strávit tu celý den u vody, pokud vám teda na koupání stačí 19 °C. A ještě dodám, že místo by si zasloužilo pár oprav.

**Alt text:** Žena stojí ve vodě a drží malé dítě v náručí, oba jsou otočeni zády k fotoaparátu. Stojí v průzračně zelené laguně pod vodopády Kravica v Bosně a Hercegovině. Kolem je bujná zeleň a několik kaskád padající vody, na obloze jsou bílé mraky a modré nebe. Atmosféra je klidná a krásná, jako moment rodinné pohody uprostřed přírody.

**Alt text:** Pohled na vodopády Kravica v Bosně a Hercegovině s tyrkysovou lagunou v popředí. Lidé relaxují na pláži, někteří sedí na ručnících, jiní se koupou ve vodě. Vodopády padají z několikametrové výšky přes zelení porostlé skály, kolem je hustá vegetace a nad nimi modré nebe s bílými mraky. Atmosféra připomíná přírodní koupaliště uprostřed tropického ráje.

Žena stojí ve vodě, otočená zády k fotoaparátu, a hledí směrem k vodopádům Kravica v Bosně a Hercegovině. Je obklopená průzračně zelenou lagunou, kolem ní se z útesů valí několik kaskád padající vody. Scéna působí poklidně, obklopená bujnou zelení a modrým nebem s bílými mraky – jako tichý moment propojení s přírodou.

2. Tekija Blagaj (dervišský klášter u pramene řeky Buna)

Blagaj je jedno z těch míst, která vypadají jako vystřižená z pohlednice. Dům nalepený pod skalou, tyrkysová voda, klidná atmosféra.

Zaparkovali jsme na soukromém placeném parkovišti kousek dál a ve čtyřiceti stupních došli až ke klášteru. Dovnitř jsme nešli, protože nás interiér úplně nelákal, ale samotné okolí stálo za to – krásné místo na oběd i krátkou pauzu.

Co mě zarazilo, byla skupinka starších zahalených žen, které po dopití prázdné plastové lahve prostě hodily přes zábradlí. Tohle prostě nepochopím, ale… v cizí zemi raději mlčím.

starověký pokoj v hradu Seeberg ukazuje, jak lidé žili dříve, pokoj je v růžové barvě a obsahuje základní vybavení té doby

3. Mostar

Mostar mě nadchl.

Uličky plné barevných stánků, koření, turecké kávy a suvenýrů. Starý most, který jsem fotila ze všech úhlů.

O pár dní jsme minuli slavné Red Bull Cliff Diving – byli jsme na nich kdysi v Mexiku fandit českému skokanovi Navrátilovi a bylo to úžasné. Ale skákat z mostu tu může kdokoli…

No, „kdokoli“, kdo zaplatí 50 EUR a zvládne testovací skok z 12 metrů, než ho pustí na hlavních 20 metrů. A měli jsme štěstí – zrovna někdo skákal.

Starý most je nádherný a doporučuji projít ho ráno, odpoledne i večer – pokaždé má jinou atmosféru.

Mostar pro vegany

Mostar mě překvapil – několik míst nabízelo vegan čevapi, burger nebo párek.
A když vidíte místní ceny (1 KM = 0,5 EUR), chutná to ještě líp.

Ubytování – Kemp Victoria (3 km od Mostaru)

Zůstali jsme v kempu asi 3 km od centra. Dřív tu bývala velká restaurace, ale zkrachovala během covidu. Majitel nám vysvětlil, že Bosňané chtějí jen pít, ne pracovat (jeho slova 😄).

Kemp připomínal fotbalové hřiště – velká zelená plocha, elektřina, sociálky hodně základní, ale použitelné. Na uvítanou jsme dostali víno a džus pro malého, což bylo opravdu milé. Majitelé nemluví anglicky, ale dobře ovládají Google Translate.

Upozornili nás na zloděje, ať si hlídáme věci, a také na to, ať nechodíme do opuštěných domů kvůli minám. Stejně tak se doporučuje držet značených cest mimo město.

Do Mostaru je to ani ne 10 minut – autobusem nebo taxíkem. Cena byla skoro stejná, takže jsme jeli taxíkem. Vyzvedl nás asi 150kilový Ivan ve starším autě a povídal nám o bosenské i italské mafii. Dal nám číslo, že nás odveze i zpět. Peníze si vzal až při zpáteční cestě – za cestu tam i zpět jsme zaplatili asi 7 EUR.

Žena sedí na skalnatém břehu řeky Neretvy pod ikonickým Starým mostem v Mostaru, vedle ní stojí malé dítě. Za nimi se klene historický kamenný oblouk mostu a staré městské budovy. Voda pod nimi je průzračně tyrkysová a odráží večerní světlo. Scéna působí uvolněně a cestovatelsky, jako poklidný moment obdivu k jednomu z nejznámějších symbolů Bosny a Hercegoviny.

4. Sarajevo

Kempů kolem Sarajeva moc není a na poslední chvíli nebylo z čeho vybírat. Jeden nás ale ubytoval – doslova na zahradě majitele, na prudkém kopci. Pršelo, všechno klouzalo a naši holandští sousedé nechali auto raději dole. My ne – my v něm spali.

Na druhý pokus jsme kopec vyjeli.

Majitel – milý pán s úsměvem a zuby, které už dlouho neviděly zubaře – nám natáhl prodlužku až z garáže. To je přesně ta balkánská „nějak to půjde“ energie.

K dispozici byl jeden společný záchod spojený s koupelnou. Na jednu noc to ale stačilo.

Do centra to bylo asi 20 minut z kopce k autobusové zastávce. Pořád jsme neměli marky a v autobuse kartou platit nešlo, ale řidič nás vzal jako černé pasažéry. Naštěstí nepřišla kontrola.

Staré a nové Sarajevo

Sarajevo má krásnou starou část Baščaršija – pár uliček plných kaváren, řemeslníků, vůně kávy a čevapů. Tu projdete za chvilku.

A pak moderní část – široké ulice, obchody, velkolepá architektura. My nakonec skončili nákupem v Zaře – levnější nebyla, ale člověk může doufat 😄.

Nejznámější místa:

Latinský most – místo atentátu na Františka Ferdinanda (1914), činu, který odstartoval 1. světovou válku.
Tunel naděje – tunel, kterým během války proudily zásoby do města.
Olympijské pozůstatky – Sarajevo hostilo zimní OH 1984; dodnes tu stojí bobová dráha i stadiony.
Válečné stopy – město má historii doslova vepsanou do zdí. Neopravené domy s dírami od kulek.
Bohužel zase hodně odpadků a auta ve stavu „technická není potřeba“. Takový výlet do historie aut našich rodičů.

starý modrobílý autobus na zastávce v Seebergu

útulná chatka uprostřed polí a lesa, v poli se obilí vysekalo do tvaru srdce

stará pec na hradě Seeberg s tradičním nádobím

5. Jajce a Banja Luka (plán, který nevyšel)

Naším plánem bylo pokračovat do Jajce – města s vodopády přímo v centru – a potom do Banja Luky, druhého největšího města Bosny.

Ale počasí nás zaskočilo, sluníčka jsme měli pořád málo, a tak jsme to nakonec otočili zpátky do Chorvatska… a nakonec i do Dubrovníku, který byl pro mě top místem celého Chorvatska.

Cestu zpátky jsme vzali přes lesy a hory – krásná příroda (ano, i odpadky), občas nějaké obydlí. Silnice byly většinou dobré, někde nedostavěné a jednou se nám stalo, že silnice skončila a my najeli do štěrku.

Shrnutí a praktické tipy

1 KM = cca 0,5 EUR
Mějte u sebe hotovost – ne všude berou karty
Data fungují jen v roamingu nebo za příplatek
Nechoďte mimo značené cesty – miny tam pořád jsou
Počítejte s nepořádkem a někde s horší infrastrukturou
Ceny jsou fajn, jídlo výborné, lidé srdeční
Auta často smrdí, protože emisní normy tu moc neřeší
Silnice většinou dobré, ale občas prostě skončí

Závěr: vyplatí se zajížďka do Bosny?

Kdybych se měla rozhodnout znovu – Mostar bych nevynechala. Je to kousek od hranic a cestou můžete dát i vodopády Kravica.

Ale do Sarajeva bych se upřímně už tak daleko nehnala.

Objevte kouzelné město v Česku: Dvůr Králové nad Labem

Upozornění: Tato část obsahuje affiliate odkazy. To znamená, že pokud kliknete a něco si koupíte nebo zarezervujete, mohu získat malou provizi — **bez jakýchkoli dodatečných nákladů pro vás**. Doporučuji pouze služby, které sama používám nebo kterým opravdu věřím. Děkuji, že tímto způsobem podporujete můj blog!

Cestuj chytře a levněji