Mého psa uštknul chřestýš v Los Angeles. Co dělat a co naopak nedělat
Obyčejná procházka, která se změnila během vteřiny
V Česku tenhle problém naštěstí řešit nemusíte. Ale v Los Angeles? Tam narazit na chřestýše při túře není žádná exotická historka. Spíš něco, s čím tak nějak podvědomě počítáte.
My jsme byli vždycky aktivní pár. Chodili jsme po kopcích nad Los Angeles, objevovali místní stezky a brali s sebou naše tři fenky. A protože jsme tam žili dlouho, příběhů s chřestýši máme víc než dost.
Tenhle byl ale jiný.
Byl slunečný květnový den. Po pár dnech deště byly kopce konečně zase zelené, tráva zhoustla a všechno vypadalo skoro pohádkově. V LA tohle ale nikdy netrvá dlouho. Tráva zmizí, půda i keře zase uschnou a krajina se vrátí do své vyprahlé podoby. Chtěli jsme toho krátkého krásného období využít. Já byla v sedmém měsíci těhotenství a procházky mi dělaly dobře, tak jsme vzali naše tři holky a vyrazili na trasu, kterou jsme už dlouho nešli.
Chřestění, které nechcete slyšet
Asi po deseti minutách Ray zahlédla něco v trávě hned vedle cesty. Ta stezka byla úzká opravdu jen pro jednoho, takže jsme šli za sebou. První Ray, za ní Luky, pak naše dvě menší fenky a nakonec já. Ray je zvědavá, a tak si šla očuchat, co to vlastně našla. Ani nemusela sejít ze stezky, jen otočila hlavu. A úplně stejný osud mohl potkat kohokoliv, kdo by zrovna šel kolem.
A pak jsme uslyšeli to typické chřestění.
Manžel ji rychle stáhl k sobě. Podívali jsme se do husté trávy a uviděli dva stočené chřestýše. V tu chvíli začala Ray kňučet a nám bylo jasné, že je zle. V její husté srsti nebylo možné najít místo kousnutí, ale veterinář později odhadoval, že ji nejspíš uštkli oba.
Luky vzal Ray do náruče, já popadla Lolu a Bellu, každou pod jednu ruku, a utíkali jsme zpátky k autu.
Sprint s břichem a dvěma psy v náručí
S břichem a dvěma malými psy v náručí se do kopce neutíká úplně dobře. Ale adrenalin dělá svoje. Navíc jsem najednou viděla chřestýše za každým stéblem trávy, za každou větví, a odmítala jsem je položit na zem.
V autě jsme byli asi do deseti minut a jeli rovnou k našemu veterináři. Cestou jsem mu volala, popsala, co se stalo, že jedeme, a ptala se, jestli mají protijed. Měli. Zrovna jim dorazil.
Ray už začala kňučet a padat na jednu stranu.
Pět dní mezi nadějí a strachem
U veterináře šlo všechno rychle. Protijed, kapačky, klid. A pak čekání.
Pět dní bojovala o život. Třikrát dostala další dávku protijedu. Každý den jsme za ní chodili a každý den jsme dostávali v podstatě stejnou odpověď. Nevíme, jestli přežije, ale zatím se drží.
Měla oteklou hlavu, nechtěla jíst, byla úplně mimo. Po pěti dnech ji konečně pustili domů. Ještě několik dní byla slabá, ale zvládla to.
Přežila.
A my jsme se pak ještě snažili přežít účet, který v přepočtu vyšel na víc než 100 000 Kč.
Ray a její druhá šance
Celé to pro nás bylo ještě silnější i proto, kým Ray byla.
Ray je tichý, plachý pes bez velkých emocí. Zachránili ji z čínských jatek. Ano, opravdu měla skončit na talíři. Jeden náš kamarád, aktivista za práva zvířat, ji spolu s několika dalšími psy zachránil během období Yulinu a přivezl do Los Angeles. Pamatuju si, jak jsme čekali v útulku, až dorazí z letiště, pomáhali psům z přepravek, koupali je a kdo mohl, vzal si jednoho domů aspoň dočasně.
Ray s námi měla být jen na chvíli.
Jen než si ji někdo adoptuje.
Měli jsme už dva psy a náš pronajímatel třetího nepovoloval. Jenže když Ray poznali a znali její příběh, bylo nám odpuštěno a mohli jsme si ji nechat.
A tak zůstala.
Možná i proto jsem těch pět dní u veterináře prožívala tak těžce. Nebyla to jen jedna z našich fenek. Byla to duše, která už jednou unikla smrti. Pes, který se k nám dostal úplnou náhodou a nakonec si vybojoval místo v našem domově i v našich srdcích. A teď tam zase ležela a znovu bojovala.
Co dělat, když vás nebo vašeho psa uštkne chřestýš
To nejdůležitější je jediné. Co nejrychleji se dostat k lékaři nebo veterináři.
U člověka jde o akutní stav a doporučuje se okamžitě volat záchrannou službu nebo vyrazit na urgentní příjem. U psa platí to samé. Co nejrychleji na veterinární pohotovost. Protijed je jediná specifická léčba a u lidí i zvířat se doporučuje co nejvíc omezit pohyb, aby se organismus zbytečně nezatěžoval.
Když je uštknutý člověk
- opustit místo uštknutí
- uklidnit se a omezit pohyb
- sundat prsteny, hodinky a těsné oblečení
- držet postiženou končetinu v klidu
- co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc
Když je uštknutý pes
- co nejméně pohybu
- ideálně psa nést
- jet okamžitě k veterináři
- nečekat, jestli se stav zlepší
- nezkoušet domácí léčbu
Psi bývají ohroženější hlavně proto, že všechno zkoumají nosem a často dostanou zásah do čenichu nebo hlavy, kde může být otok velmi nebezpečný.
Co naopak nedělat
Tohle je přesně ten moment, kdy je dobré ignorovat staré filmy i zaručené rady z internetu.
Nedávejte škrtidlo
Neřežte ránu
Nesnažte se jed vysávat
Nedávejte led ani studené obklady
Nedávejte na ránu alkohol
Neztrácejte čas domácí první pomocí
Jak působí uštknutí chřestýšem
Chřestýší jed může způsobit silnou bolest, otok, krvácení, modřiny, nevolnost, slabost, kolaps a v těžších případech i problémy s dýcháním. U psů bývá typický rychlý otok, bolest, apatie a někdy velmi prudké zhoršení stavu.
Kde na chřestýše nejčastěji narazíte
V Kalifornii jsou nejrizikovější:
- vysoká tráva
- křoviny
- kameny a balvany
- okraje stezek
- klády
- zarostlá místa
Chřestýš navíc nemusí vždycky zachřestit, než zaútočí.
Nedávný případ z Kalifornie
Nedávno se v Kalifornii řeší případ pětadvacetiletého Juliana Hernandeze z Costa Mesa. Uštknul ho chřestýš při jízdě na horském kole v oblasti Irvine a po několika týdnech zemřel.
Zatím se přesně neví, co k jeho úmrtí vedlo. Oficiální zpráva uvádí pouze uštknutí hadem. Některé zprávy ale zmiňují, že se Julian po uštknutí na kole dopravil na parkoviště, odkud ho odvezla sanitka. Právě jízda na kole mohla jed rychleji rozproudit do celého těla.
I proto se doporučuje po uštknutí co nejméně pohybu a co nejrychleji vyhledat pomoc.
Co bych po vlastní zkušenosti poradila
Mít uložené číslo na nejbližší veterinární pohotovost
Před výletem vědět, kde je nejbližší klinika
Nenechávat psa lézt do vysoké trávy
Nepodceňovat ani známé stezky
Po uštknutí minimalizovat pohyb
Nezdržovat se a jet rovnou pro pomoc
Po tomhle zážitku jsem si ještě víc uvědomila, jak rychle se může obyčejná procházka změnit v boj o život.
Ray to zvládla.
A já na ten zvuk chřestění asi nikdy nezapomenu.
Objevte kouzelné město v Česku: Dvůr Králové nad Labem
Upozornění: Tato část obsahuje affiliate odkazy. To znamená, že pokud kliknete a něco si koupíte nebo zarezervujete, mohu získat malou provizi — **bez jakýchkoli dodatečných nákladů pro vás**. Doporučuji pouze služby, které sama používám nebo kterým opravdu věřím. Děkuji, že tímto způsobem podporujete můj blog!
Cestuj chytře a levněji


Nečekej a vyraz hned! Najdi nejlepší letenky za super ceny a začni své další dobrodružství ještě dnes! ⇓











